5. Vývoj osídlení a charakter zástavby

Jednoznačné zařazení obce Dzbel oblasti lidového domu není možné, protože zde dochází k vzájemnému prolínání a ovlivňování dvou odlišných typů původního lidového domu. Z východu zde okrajově vyzařuje vliv Hané s hliněnou architekturou, typickou pro oblasti nížin a úvalů, ze západní strny je to vliv dřevěného roubeného domu Českomoravské vrchoviny.

Vzhledem k tomu, že se jedná o přechodové území mezi oblastí Hanáckého domu a domu Drahanské mvrchoviny, což lze vysledovat na jednotlivých objektech zástavby, z nichž některé dosud nesou původní půdorysné i objemové uspořádání, předkládá zpracovatel této dokumentace charakteristiky obou typů domů včetně jejich zasazení do širšího rámce.

5.1. Haná a oblasti hanáckého domu

Haná je výrazná etnografická oblast uprostřed Hornomoravského úvalu a jejím jádrem jsou obce v okolí Olomouce, Přerova, Prostějova, Vyškova a Kroměříže. Kromě centrální Hané se ještě rozeznává Horní Haná, rozkládající se v severní polovině Hornomoravského úvalu v okolí Zábřehu, Mohelnice a Uničova. Území Malé Hané je lokalizováno do severní části Drahanské vrchoviny s jádrem v okolí Jevíčka a Chornice.

Uprostřed ústřední roviny Hané leží území vlastní Hané, ke kterému se připojuje na severu oblast nazývaná Horní Haná. Jsou to místa směřující do povodí toku řeky Moravy a vytvářející tu podoblast vlastní Hané. Horní Haná, nazývaná též Severní Haná, leží zeměpisně v severní polovině Hornomoravského úvalu a její nejseverněší část začínaá při vtoku řeky Desné do Moravy. Zde začíná vlastní rovina, jež pak dále pokračuje k jihu, přičemž řeka Morava vyrváří delší osu tohoto území. Plošně je Horní Haná na severu jen asi 9 km široká, u Mohelnice se rozšiřuje až na 14 km, nad Litovlí měří již asi jen 24 km a posléze ke Šternberku se zvětšuje až na 30 km. Mezi Šternberkem a Bouzovem navazuje na oblast valstní Hané. Tvoří tedy jakýsi nepravidelný lichoběžník o výšce ai 30 km.

Vlastní, ústřední Haná, se rozkládá uprostřed Hornomoravskéhoúvalu, na starším slovanském sídelním území, jež bylo osazeno dávno před rokem 1200. Vesnice mají zde usedlosti soustředěné a seskupené do návsí. Jejich půdorys má formu silnicovky, ulicovky (tj. o stejné šířce návsi a se zastavěním po obou stranách cesty), návesní (s návsí uprostřed se rozšiřující) nebo formou návesní silnicovky (kombinace obou předchozích forem), vesměs se zastavěním podél obou stran návsí. Obytné domy jsou všude postaveny těsně vedle sebe, a to vždy podélně, delší stranou k návsi, zatímco hospodářské budovy stojí k obytnému domu kolmo. Plužiny (polní pozemky) jsou ponejvíce rozděleny v tratě, tvořící pravidelné úseky, přičemž v každé trati mají své pozemky skoro všichni usedlíci z vesnice.
Na sever od vlastní Hané, ale ještě v rovině kolem řeky Moravy a v přilehlém okolí, mají obce plužinu též traťovou anebo jí příbuznou. Půdorysy obcí v tomto úseku mají také formu návesní, silniční nebo jim příbuznou. Zástavba při návsi je hustě vedle sebe, a to po obou stranách návsi, ale obytné domy i s hospodářskými budovami jsou postaveny kolmo k návsi. Tím se zásadně liší od zástavby na území vlastní Hané. Tato odchylná oblast proto nepatří k prvotnímu, nejstaršímu osídlení vlastní Hané. Jde o podoblast Hané, jak ji nazývá Stanislav Vorel, a běžně ji označuje Horní neboli Severní Hanou.

5.2. Vývoj a charakteristika hanáckého domu

Hlavním stavebním materiálem byla hlína. Původní stavby mívaly stěny vybudovány archaickým způsobem, tj. pěchováním, nabíjením nebo tlučením vlhké, plevami promísené, hlíny mezi posuvným bedněním. Ačkoli chyběly těmto stavením pevné základy, stavby působily neobyčejně robustně a tradovala se jejich trvanlivost a izolační schopnosti. Prostá, ale po staletí přetrvávající technika nabíjení byla později překonána vyzdíváním stěn z hliněných výlků, hnětených rukama nebo pouřžíváním nepálených cihel zhotovovaných pomocí jednoduché dřevěné formy, vysušovaných na větru a slunci. Stejně jako základní stavební materiál zdivo - hlína, byla i krytina vázána na přirozené přírodní zdroje, kterými bylo v této oblasti obilí. Hospodáři zpracovávali část slámy na došky, kterými přikrývali obytná i hospodářská stavení. Došky byly postupně nahrazovány břidlicí, keramickými či betonovými taškami nebo později eternitem. Tvar střechy a konstrukce krovu prošly několika vývojovými fázemi. U doškových střech převládala původně čtyřspádová, valbová forma. Se změnou zástavby se měnil tvar střechy a převládla sedlová forma.
Hlína jako dominující stavební materiál ovlivnila celkový vzhled lidové architektury. Zděné stavby nebyly vázány přesným modulem, podmíněným u roubených staveb možnostmi dřeva a mohly se přizpůsobit vnějším podmínkám charakteru zástavby, rozměrům parcel a pod. To vedlo k vytvoření podélného charakteru staveb, který je typický pro nížinnou oblast. Řadové průčelí dávalo možnost i ke zdobení barvou, ke zvýrazňování oken a dveří, ke členění stěny svislými pásy i ke stažení celku výraznou podrovnávkou.

Určující vliv na vývoj zástavby měly hospodářské a společenské změny koncem 18. století a počátkem 19. století, které se projevily ve zvýšení zemědělské produkce i intenzifikací hospodářství. Byly zaváděny nové druhy pícnin, které bylo nutno uskladňovat, což vedlo ke zvěšování usedlostí o komory, sýpky, seníky a stodoly. Také nezbytné nářadí, později i zemědělské stroje, vyždadovaly uschování. Jako důsledek racionálnějšího využívání půdy vyvstává i potřeba celoročního ustájení dobytka. Tak dochází k rozšíření nebo doplnění dalších hospodářských prostor - chlévů.
Kdykoliv vznikla potřeba rozšíření domu, stavebník se přirozeně snžil dosáhnout zvětšení způsobem, který byl technicky nejjednodušší, (kromě horních komor - sýpek). Přednost měly takové úpravy, které umožňovaly pohodlnou vertikální komunikaci mezi jednotlivými částmi domu. Domy rostly nejprve do šířky - k původní obytné části je postupně přiřazována komora, případně další obytné místnosti. Posléze jako poslední článek úplného zastavění šířky parcely, je zastřešen i průjezd do dvora a vzniká uzavřené návratí. Proces vřazování komory do dispozice rolnického domu probíhal nejdříve v nížinných oblastech, kde si jej vynucovala i úspornost při využívání přesně vymezených parcel. Přičleněním komory vznikl klasický typ tříprostorového domu, který se stále rozšiřoval na dům víceprostorový, seřazený podélně k veřejnému prostoru ulice nebo návsi.

Hanácké vesnice jsou velké, v porovnání s českými daleko větší. Půdorysná forma je nejčastěji ulicová nebo návesní. Výrazným znakem hanáckých vesnic je kompaktní, sevřená zástavba uličních nebo návesních front, vesměs patrovými domy orientovanými podélnou stranou k veřejnému prostoru.
Při bližším pohledu na skladbu typické usedlosti jsou patrny, oproti jiným oblastem, některé odlišnosti. První rozdíl je v orientaci podélnou stranou k cestě nebo návsi. Vjezd do usedlosti je domem nebo bočně podél sousední parcely. Za domem do úhlu přiléhají hospodářské prostory - zejména chlévy. Chodník podél chlévů je kryt sloupovou arkádou s klenutými oblouky nebo i rovnými překlady. Dvůr uzavírá kolmo stavěná kůlna - často průjezdná dále do zahrady. Stodola není obyčejně součástí obestavěného dvora, ale stojí vzadu, hluboko v zahradě. Charakteristické bývá i pevné ohrazení za stodolou - cihelnými nebo hliněnými zdmi s vraty do cesty, která sleduje celý obvod obce. Interiér hanácké usedlosti získal těmito úpravami zcela jiný charakter. Dvůr od veřejného prostoru důsledně odděluje dům, arkádový násep při chlévech silně kontrastuje se slepou plochou zadní stěny chlévů sousedního statku, zadní fasáda statku nemá nároky na zvláštní úpravu, protože se neuplatňuje.

Už jen v posledních dochovaných příkladech se nachází snad nejvýraznější prvek hanáckého domu - žudr. Jedná se o předstupující patrový útvar při vstupu do domu, který kdysi výrazně rytmizoval protáhlé hanácké ulicové návsi. Spojoval v sobě funkci krytého vstupu, před kterým vytvářel příjemný krytý prostor a současně tvořil závětří vstupní síni a funkci skladovací, protože v patře byla situována sýpka.

Dispoziční skladba zemědělského domu nebývala vždy identická pro všechny tapy. Z ulice, popř. ze žudru se cstupovalo do velké síně, v níž byla často situována v rohu černá kuchyně. Ze síně byl vstup do hlavní obytné místnosti, nejčastěji čtvercového půdorysu a za ní následovala další obytná místnost. Oproti vstupu býval vchod do spodní komory, která byla umístěna ve dvorním kolmém křídle. U větších domů bývyla komora komora i v hlavní frontě domu proti obytné místnosti. Ze síně bylo po strmém žebříku přístupno i komorové patro.
U domů se středním vjezdem byla situace i skladba půdorysu podobná, bývala však obvykle bohatší o výměnek na opačné straně za průjezdem. Řazení dalších prostorů v dvorním křídle za domem je potom podobné jako v ostatních etnografických oblastech.
Hanácký obytný dům upoutává především svou jednoduchou, kubickou formou. Ta je podtržena i poměrně malým množstvím povrchových detailů, které se omezují na ploché rámování oken, plocjé, svislé nebo vodorovné pásy a okenní mříže. Výrazným znakem však bývala sytá barevnost. Jen u malého množství objektů je možno se setkat s hojnějším použitím plastického dekoru.
I po přechodu na cihelnou stavební techniku zůstal hanácký statek strohý, bez plastických štukových detailů. Přestavěné domy naopak bývaly ponechány v působivém režném zdivu, pouze s drobnými doplňky kolem oken.

5.3. Dům na Českomoravské vrchovině a jeho rozšíření

U staveb lidového domu po celé Českomoravské vrchovině zůstaly do jisté míry zachovány tradice gotické architektury v celém širokém pásmu lesů na hranicích Čech a Moravy, které z obou stran rozvodí získala pro zemědělství teorve houževnatá kolonizace 14. století. Tvary, které se tam tehdy dostaly, sledovaly sice vývojovou linii pozdní gotiky, avšak v pozdně gotické podobě se udržely - daleko od bakního světa - přes celé 17. a 18a století.

Dům Českomoravské vrchoviny vyplňuje pahorkatý kraj na horních tocích Tiché Orlice, Loučné a Chrudimky, Svratky, Svitavy, Třebůvky a Sázavy, řek, jež všechny pramení v studeném lesním pásmu mezi Devíti skalami, Jarošovem a Ostrým Kamenem. Jde o oblast podobnou protáhlému obdélníku s vrcholy v Chotěboři na Doubravě, v Liticích nad Orlicí, v Mohelnici při řece Třebůvce a v Tišnově na řece Svratce. Z východu přiléhala k ní už Malá Haná a hliněný dům kolem Brna, ze západu působil polabský dům z okolí Prdubic a Chrudimi, k jihu vybíhala z obou stran vrchoviny v dlouhý jazyk českého a moravského Hanácka kolem Humpolce, Želivu a Pelhřimova na české a kolem Žďáru nad Sázavou, Nového Města na Moravě a Pernštejna na moravské straně. Nejzašší vsi, které vyplňoval gotický dům, leží v nadmořské výšce 500 - 600 m, rozčísnuty mohutným skalním hřebenem, jenž srverojižním směrem od Litic nad Orlicí po Letovice dělí celou tuto krajinu ve dvě polovice, i když se běh rozvodí i zemské hranice od jeho čáry značně uchyluje tu v prospěch Čech, jinde Moravy. Avšak hřeben Hřebče, (německy "Hengst"), dal tomuto kraji jeho typické pojmenování - Hřebečsko ("Schonhengst").

Jádrem kolonizace bylo německé osídlení, které tvořilo národnostně souvislý okrsek Svitavska, Lanškrounska a kraje kolem Moravské Třebové, tedy na východ od Poličky, Litomyšle a České Třebové až k Mohelnici. Zemědělské obyvatelsvo se tam dostalo dlouhým kolonizačním pochodem, jehož počátky poznáváme z listin 2. poloviny 13. století: ze západu podél česko-moravské trstenické stezky, vedoucí z Vysokého Mýta do poříčí Svitávky, kde kolonizovali litomyšlští premontstráti, i kolem Lanškrouna a Moravské Třebové, kde od dob Václava I. stál v čele kolonizace severočeský podnikatel Boreš z Rýzmburka, zakladatel Duchcova a cisterciáckého Oseka. Neméně čilá byla i kolonizace z moravské strany, vedená olomouckým biskupem Brunem, kolonizátorem severní Moravy, jejím východiskem byly biskupské Svitavy (před r. 1256). Z české strany založil král roku 1269 město Poličku a hrad Svojanov, roku 1256 upravil také hranice mezi zbožím litomyšlského kláštera na trstenické stezce a moravského biskupa kolem Svitav, o Svojanov opřel potom svou moc Záviš z Falkenštejna, který si po Kunhutině smrti budoval velké rodinné zboží z Poličky, Vysokého Mýta, Lanškrouna a Zábřehu. Šlo tedy o "nový" kraj, jehož život se ustálil teprve během 14. století. Největší vesnické kostely, nepočítáme-li stavby na starém území kolem Litomyšle, jsou většinou z konce 13. století až z počátku 14. století, avšak kolonizačního typu kostela se čtvrhranným chórem se tam užívalo po celou 1. polovinu 14. století. Než gotická tradice se nevázala jen na německé obyvatelstvo: týž dům nacházíme v osadách německých i českých, stejně tak kolem Poličky a Svitav, jako kolem Litomyšle, Hlinska a na východ od Chotěboře.

5.4. Charakteristika domu na Českomoravské vrchovině

Zachované památky ukazují, že pro typologii venkovského stavení byl směrodatný velký selský statek. Tvoří obrovské rozlehlé dvorce, v skladbě a členitosti stroze poslušné gotické funkcionality a uzavřené, jako na Chebsku, do pevných obrysů pravidelných obdélníků, jimiž se chrání proti horským větrům, zimě a závějím sněhu, jehož těžké příkrovy zalehnou stavení až po hřebeny střech. Jako vždy ve 14. století, každé reálné funkci se dostávalo vlastního tvarového vyjádření: kolem čtverhranného prostoru dvora leží z jednoho boku obytné stavení s komorou, z opačného stodola, vpředu je brána vjezdu, nad níž stojí špýchar, vzadu jsou pak chlévy, konírny a kolny. Stavení po obou bočních stranách dvora se orientují štíty a bránami k vstupní straně, kam míří i brána pod špýchárkem, takže celek má po gotickém způsobu výraznou "tvář", a to i tehdy, jestliže se dvorem projíždí dozadu. Každé z těch stavení bylo samostatně utvářeno a konstruktivně pojato, takže je lze z dispozice usedlosti bez násilí snadno vyjmout, každé má samostatně sroubený obvod i vlastní sedlovou střechu, uzavřenou štíty, u nejstarších je pak jejich osobitost zdůrazněna i tím, že se odlišují též výškou střešních hřebenů. Celek byl jakoby mechanicky seskupen z článků apriorně vytvořených, jako když skládáme dětskou stavebnici. Jestliže časem docházelo k sumárnějšímu spojování, dálo se to prostředky nižšího tvarového řádu a provizornějších konstrukcí. Vytvářely se tak sice klidnější obrysy a spojitější plochy vnějších stěn, ale podle rozdílu roubené hmoty původního článku a prken deštěných ledabyle, které vyplňují mezery mezi nimi, snadno poznáváme, co bylo samostatným obytným stavením, co špýchárkem a co stodolou. Dokud gotické tradice bývaly živé, uchovávaly si hmotné články dispozice tvarovou svébytnost.

Obytný dům těchto usedlostí býval u větších sedláků zpravidla patrový. V tom lze spatřovat "francké" gotické tradice, které souvisely s kolonizačním původem německého obyvatelstva Hřebečska, v patře bývaly totiž po německém zvyku jen neosvětlené komory, někdy i malé světničky pod štítem, které z těchto německých krajů přejímal i český sedlák dole v podhůří kolem Litomyšle a Vysokého Mýta. Za našich časů byla však převážná většina dřevěných domů přízemní jak u sedláků, tak i u drobných chalupníků, velké patrové statky byly mezitím přestavěny z kamene.

Nebyly to tedy jen patrové stavby, které vyjadřovaly gotický funkcionální sklad roubených článků usedlosti, třebaže patrový selský dům byl všude základem, z něhož vznikal redukcí dům přízemní. Dispozice menší, chalupnické, byly sice méně velkolepé a proti monumentálním selským dvorcům intimnější, byly však tím zajímavější, že zmenšovaly všechny jejich typické zanky do měřítek drobných a do rozměrů někdy tak filigránských, že ze středního dvora zůstával jen plácek sotva 4 m do čtverce. Tyto trpasličí dispozice se při tom ze všech stran dokonale opevňují proti vnějšímu světu a všechny také užívají na vstupní straně jedné a téže uzávěry, vytvořené už u velkých dvorců patrovým špýcharem, obráceným pavláčkou do prostoru dvora. Jeho horní roubená komora stojí na čtyřech volných štenýřích, takže se pod ní projíždí vozem.
Vrata, vedoucí do dvora, jsou tedy v obvodní linii dvorce pod špýchárkem. Vkládala se pod špýchárky do čela dvora zejména u těchto drobnějších usedlostí, poněvadž jejich stavení se kladla k sobě tak těsně, že v koutech dvorů nebo v čelních stěnách už nezbývalo místo pro zvláštní vjezdy, které tam byly u dvorců velkých.

Někdy - hlavně v horském kraji na jih od Poličky a kolem Moravské Třebové - odpadaly špýchárky v patře nad vraty a usedlost se vpředu uzavírala jen prostou roubenou stěnou s vraty, vznikla tak stavba, která je tam dnes dosud nejběžněji užívaným typem. Dispozice mají půdorysný tvar podkovy, který je typický pro střední polohy vrchoviny, tvoří přechod mezi rozlehlým a plně uzavřeným dvorcem sedlláka z litomšlských nížin a roztroušenými usedlostmi v okolí Svratky, Jimramova a Sněžného, jež se redukují na pouhý obytný dům.

Lidový dům na Českomoravské vrchovině si z gotické doby zachoval mnoho znaků velmi starobylých, z nichž jen některé měl společné s gotickým středočeským domem.
Staré domy z okolí Poličky a Moravské Třebové si zachovaly gotizující dřevěné portálky, mají zpravidla sedlový tvar s vodorovným břevnem v nadpraží podporovaným koutovými konzolami, a jen vyjímečně nesou tvar pozdně gotického oslího hřbetu, vříznutého do vodorovného překladu.
Z gotické konstrukce si tyto domy zachovaly také staré tvary obstávky, nosné rámové konstrukce střech, složené z kolů a překladů, podporovaných dvojitými pásky, oblast domu s obstávkou sahá k jihu celým pohořím vrchoviny až k Jindřichovu Hradci, vyplňuje zčásti i české a moravské Horácko. Stejně tak až k Hradci a na celé Horácko zasahuje ze Svitavska a Poličska konstrukce srubu, k níž se i u obytných částí domu užívalo netesaných kmenů, to ovšem znamená, že gotizace, počítající se srubem hladkým, tam dosud ze středních Čech nedolehla. Na Vysočině jsou však ještě i jiné znaky, které naznačují, že gotika tam byla ve svém organizujícím působení proti středním Čechám značně zeslabena.

Na západním úpatí Českomoravské vrchoviny, zhruba asi na čáře začínající v Chotěboři a táhnoucí se Železnými horami údolím Chrudimky až k jejímu ústí do Labe u Pardubic a odtud na Vamberk se setkáváme s domem, jehož štít začíná negovat základní gotickou vertikalitu. Podstatou štítu ve středních a západních Čechách byla dynamická vertikální jednota s vlastním domem: dům se celý vztyčoval od země vzhůru a tento jeho pohyb byl vyjádřen v průčelí štíhlým špičatým ukončením, štítovým trojúhelníčkem bez odlišení základny, jakoby srostlým s průčelím domu. Na Českomoravské vrchovině již tomu bylo jinak. Všechny tamní štíty mají totiž podlomenici, vodorovný pruh šindelové pultové stříšky, která jasně odděluje štítový trojúhelník od hmoty vlastního domu. Ať byla sebenižší, jen na tři "šáry" (vrstvy) šindele, souvisela vždycky na nárožích s ostatními plochami střechy tak, jako by šlo o zbytky někdejší valby, do níž se štít dostal jen druhotně: její nároží jsou drobně zakulacena, ještě takřka ostrá, avšak jasně přecházejí do ostatní střechy. Hrot štítu se buď kosí pozdně gotickou valbou, jíž se říkalo "šup", nebo se zaobluje v souhlase s podlomenicí vysedlým polokuželovým kabřincem se spodním záklopem zvaným kuklou nebo "obálkou". Okosení gotickou valbou bývalo však častější. Tím ovšem byla už spontánní vertikalita domu silně narušena: na vrstvu přízemního srubu byla naopak položena horizontálně vyjádřená střecha, zvlášť od něho oddělená, dynamické působení štítu bylo narušeno a jeho plocha začínala pomalu vrůstat do střechy tvaru v podstatě valbového, která okružním pohybem obtáčí dům ze všech stran. Na Vysočině si ovšem štít uchoval ještě mnoho ze své původní individuality a svým výtvarným jednostranně usměrňujícím účinkem převažoval nad centralizujícím působením valbové střechy.
Bednění štítu, tedy zlomení plochy lomenice, se na Vysočině pojímalo ještě goticky, jako ve středu Čech. I na Svitavsku a Poličsku byla nejčastější primární klasovitá lomenice, jejíž prkna tvořila jednoduché "šreky", sbíhající se na středním svislém švu. S takovou lomenicí se setkáváme všude, na Zábřežsku v Cotkytli, stejně jako na Poličsku v Jedlové, Telecím a Širokém Dole. I tam o ní platí to, že její vertikální pohyb vždy mařila valba na vrcholu štítu. Některé z lomenic byly původně vápnem obílené a bohatě omalované.

Na jih od Poličska, za Devíti sklami, běží horský pás vrchoviny Přibyslavskem a krajinou kolem Žďáru nad Sázavou a Nového Města na Moravě a pokračuje do pahorkatiny, jež se rozkládá mezi Humpolcem a Jihlavou. Tento pás končí teprve v okolí Telče a na horní Nežárce kolem Jindřichova Hradce. Národopisci mu pro jeho nevýrazný charakter říkají prostě jen Horácko. Dělí se na část českou a moravskou, tak jak je půlí zemská hranice, avšak ani tento předěl nevnáší tam výraznější odstínění. Jsou to všechno kraje studené a zemedělsky chudé, kulturně naplněné teprve gotickou kolonizací.
Jižní část moravského Horácka, kraj kolem Telče a Slavonic, vyplňují nyní stavení zděná, krytá došky a poměrně mladá a jen tu a tam přijdeme ještě na svisle bedněnou lomenici, okosenou nízkou valbou, podlomenicové stříšky tam již nebyly, kraj ovládala podunajská pozdní gotika stejně intenzívně jako okolí Budějovic a Českého Krumlova.

5.5. Lidový dům Drahanské vrchoviny

Lidový dům Drahanské vrchoviny je regionálním typem domu Českomoravské vrchoviny. Stavebním materiálem až do 18. a 19. století bylo dřevo. Vesničky byly malé, v nich dřevěné roubené domky s malými okénky a bez komínů. Pokryté byly slamou, jež v 18. století byla částečně nahrazována šindelem, později koncem 19. století břidlicí a křidlicí. Kouř z otevřeného ohniště ucházel střechou, teprve později nad ním byl stavěn komín. Nad ohništěm visel kotlík. Nádoby byly stavěny na železnou třínožku. Dvůr a zahrádky byly ohrazeny oplety - tyčemi propletenými silnějším proutím. Teprve koncem 18. a v 19. století byly stavěny domy z nepálených cihel a kamení. Pouze panské domy byly stavěny masivně z kamene a pálených cihel a svavby byly pokrývány taškami, jež si sám velkostatek ve svých cihelnách pálil. Dřevěné stavby až dosud se zachovaly ve Skřipově, Brodku a ojediněle v nejchudších vesničkách a s nimi ještě hojně doškové střechy. Teprve po světové válce byly nahrazovány stavbami z pálených cihel nebo promísenými vrstvami nepálených (vepřovicemi) a došky nahrazovány křidlicí nebo lehkou krytinou eternitovou. Stavby nevykazují zvláštního svérázu ani v uspořádání. Většinou rolnické statky napodobují stavby hanácké a tak i tu v jistou dobu stávaly žudry. Nejdéle se zachoval v Luké a v Konici (čp 62,67).

V oblastech německých národnostních ostrůvků byly stavěny selské usedlosti do čtverce (vierkantel). Průčelí obytné části je obráceno do vesnice k cestě a má vedle sebe dveře a vrata. Po schodech (3-8) nízkými dveřmi se vcházelo do nízké klenuté náspi (Gredel). Malý nerovný dvůr býval ze všech stran ohraničen stavbami, ve dvoře bývalo rovněž u chlévu hnojiště. Z náspí se šlo do síňky a odtud do hrubé jizby, k níž přiléhala ještě jedna světnička s oknem v průčelí. Vedle síně bývala komora, konírna, kravín a vedle, tvoříc pravý úhel, stodola. Naproti vjezdu býval výjezd ze dvora. Chlévky pro vepřový dobytek, komora se sýpkou a místností pro píci uzavíraly prostor do čtverce. V zimě bývalo klenuté náspí zvenku zaděláno buď slámou nebo deskami, a tím byla chodba chráněna před větry.

5.6. Obraz vesnice - analýza současného stavu

Obrazem vesnice je míněn celkový výraz obce, dojem, kterým obec působí jako identický celek spjatý s konkrátním místem. Zde je nutno rozlišovat dvě roviny vnímání. Celek, tzn. celkový výraz, např. působení z dálkových pohledů nebo zasazení do krajinného rámce a detail, resp. detaily, ze kterých je teprve následně složen výsledný obraz.

Jako celk působí Dzbel, zvláště z dálkových pohledů, poměrně idylicky, kompaktně. Zástavba je kryta a doplňována zelení zahrad, přiléhajících záhumenků a nastupující krajinné zeleně v úvozech a na mezích. Ze severozápadu je tento celkový dojem narušován areálem živočišné výroby, který svým měřítkem neodpovídá struktuře ostatní zástavby. Obec nemá žádnou významnou vertikální dominantu, snad jen několik vzrostlých soliterů v obci narušuje výškovou hladinu zástavby, tvořenou jedno až dvoupodlažními objekty.

Naopak v interiéru se výrazněji projevuje vliv terénu. Zástavba je zpoloviny tvořena soliterními objekty, druhou polovinu tvoří řadová zástavba. Je zde možno rozeznat několik typů původní zástavby, ovlivněné velikostí pozemků, vlastním uspořádáním i okolními vlivy osídlení. Jednak je zde zastoupen dům přebírající prvky hanáckého domu, který je charakteristický širokými frontami fasád s orientací delší strany do návsi nebo do ulice (hřeben střechy je rovnoběžný se stavební čárou), jednak se zde vyskytují domy se štítem do ulice a s dvorovým uspořádáním - vlivy domu Drahanské vrchoviny. Na východě obce, v návaznosti na zástavbu Jesence, můžeme rozeznat domky drobného měřítka a parcelace pozemků (bývalí domkáři) a na západě pozdější zástavbu místní části Borová, která má charakter "kolonií", tj. zástavba jež vznikala zejména na přelomu 19. a 20. století, a jež se vyznačuje, obdobně jako výše uvedená domkářská zástavba, úzkými parcelami a drobnějším měřítkem objektů. Výšková hladina je zde 1 - 2 podlaží. Dalším rozeznatelným typem je novodobá zástavba, která nerespektuje žádný z obou z výše uvedených typů.

Původní architektura byla se vzrůstajícími nároky a požadavky na kvalitu bydlení (sociální zázemí, zvyšování potřeb plošného standardu) a v přímé závislosti na finančních možnostech jednotlivých stavebníků upravována, opravována a vytěsňována novými objekty, nebo alespoň přístavbami a přestavbami, které však někdy příliš nebraly ohled na vzhled původního objektu, natož objektů sousedních.
Původní vzhled jednotlivých objektů však v uplynulých 20 - 30 letech prošel výraznou změnou. Vápenné omítky byly nahrazeny tvrdými břizolitovými omítkami, veskrze šedé barvy. Zástavba byla v některých místech narušena výstavbou nových objektů, ustupujících ze stavební čáry, nebo nerespektující stávající měřítko apod.

Dodnes je v obci dochováno ještě několik příkladů lidového stavitelství. Jedná se hlavně o zástavbu severně od průjezdní komunikace, která si dosud vesměs udržuje původní urbanistickou stopu s množstvím dochovaných původních hospodářských objektů. V těchto částech nedošlo k tak výrazným změnám jako např. ve střední a jižní části, kde došlo k poměrně radikální přestavbě (objekt Jednoty se sousedním rodinným domkem, vybourání původního statku za objektem dnešního obecního úřadu, zřízení víceúčelové vodní nádrže apod.

Dřívější panorama Dzbele doznalo největších změn v uplynulých 40-ti letech, kdy došlo k výstavbě areálu zemědělského družstva. Areál farmy by měl být zejména ze západní a jižní strany doplněn zelení, tak aby se alespoň částečně eliminovaly negativní vizuální vjemy.

Stávající bytový fond je nutno rozdělit do 3 kategorií:

• objekty ve stáří do 20 let, kterí jsou vesměs ve velmi dobrém stavebně-technickém stavu,
• objekty stáří 30 až 50 let, které jsou ve velmi dobrém až dobrém stavebně-technickém stavu
• objekty starší 50-ti let, které jsou převážně v horším nebo špatném stavebně-technickém stavu. Právě některé z těchto objektů tvoří soubory, resp. skupiny objektů původní lidové architektury a stavebnictví.

5.7. Navrhované lokality nové zástavby

Návrh nové výstavby je směřován zelmén do stávajících proluk v zástavbě (lokality B1 - B3). Pouze na západním okraji obce, v místní části Borová, je navržena nová výhledová rezerva bydlení (B4-v). Další kapacity v rozšiřování a zkvalitňování bytového fondu jsou i nadále v části starší zástavby, která by mohla být citlivě rekonstruována a modernizována.

6. Stavební kultura a požadavky památkové péče

6.1. Místní stavební kultura a zájmy památkové péče

1. Do ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR jsou zapsány tyto objekty:
   
   
   • Kaplička Panny Marie, drobná stavba ve východní části obce. parc. č. 126 st. (evid. č. 5529)
   • Kaplička sv. Anny jihozápadně za nádražím u polní cesty, drobná stavba, parc. č. 972/2 (evid. č. 5530)
   • Kříž z roku 1833 před školou, kamenný kříž ve středu obce, parc. č. 1075/1 (evid. č. 5531)
   • Kříž z roku 1807 před domem čp. 73, kamenný kříž v místní části Borová, parc. č. 1030/1 (evid. č. 5532)
   
   
2. Do nemovitých kulturních památek místního významu - památkově významné objekty - byly zařazeny tyto objekty:
   
   
   • Socha sv. Jana Nepomuckého ve středu obce
   • Bývalý statek čp. 11 v jihozápadní části obce, zcela zachovaný areál včetně hospodářských budov
   • Dům čp. 34 ve východní části obce
   • Dům čp. 36 ve východní části obce
   
   
3. Významné stromy a stromořadí
   
   
   • Tři lípy u kříže z r. 1833 před školou
   • Lípa naproti pohostinství ve středu obce
   • Dvě lípy u kaple Panny Marie na východním okraji obce
   • Lípa u kaple sv. Anny jihozápadně od obce
   
   
4. Kromě objektů bydlení spočívá urbanistická hodnota sídla také v přkvapivě dochovaném souboru hospodářských staveb (stodoly) v zadních částech parcel, zejména v severní části zástavby. Uchování budov bude v budoucnu zančně problematické v důsledku jejich malé využívanosti a v některých případech i špatného stavebně technického stavu.

6.2. Zájmy archeologické památkové péče

Katastr obce leží v oblasti Drahanské vrchoviny. Katastr obce nebyl v pravěku soustavně osídlen, přesto nelze vyloučit jednotlivé nálezy (naznačuje to např. nález keltské mince).

V 19. století je zde doložena těžba železné rudy.

V rámci vlastního prostoru zástavby obce je pravděpodobnost výskytu nálezů a archeologických objektů vztahujících se k středo až novověkým dějinám obce.

Při zemních pracích v prostru zástavby je třeba dodržet povinnost ohlášení zahájení prací oprávněné instituci, která zajistí prohlídku zemních prací a případnou záchranu narušených nálezů.

Investor se v tomto případě řídí § 22 zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči ve znění novely č. 242/1992 Sb., zákonem č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (§ 37/, 39, 127) a jeho novelami - zákonem č. 103/1190 Sb. a 262/1992 Sb.

Výše uvedené lokality jsou vyznačeny v grafické části urbanistické studie ve výkresu č. 06 - Regulace funkčních ploch (měř. 1:2000) a ve výkresu č. 11 - Regulace funkčních ploch (měř. 1:5000 - celé katastrální území.

7. Hlavní zásady urbanistického řešení

1. Urbanistickou kompozici sídelního útvaru podřídit funkčnímu zónování sídla, konfiguraci terénu a především podmínkám území. Zohlednit výhledové záměry bytové výstavby, občanské a technické vybavenosti, intenzívní zemědělské výroby, a dalších funkčních složek v území.
   
   
2. Základní podmínkou urbanistického řešení bude respektování stávajícího typu osídlení a historického půdorysu obce se zachovanou stávající zástavbou. Zvláštní důraz bude kladen na:
   
   
   • centrální prostor návsi
   • úpravy veřejných prostranství a prostorů vyhrazené zeleně
   • dořešení předprostoru stávajícího areálu zemědělské výroby na severním okraji obce
   
   
3. Bytovou výstavbu orientovat do vytipovaných lokalit. Charakter výstavby v prolukách podřídit okolní zástavbě.
   Prověřit dříve uvažované lokality pro individuální bytovou výstavbu. Další stavební činnost by měla být nadále směřována do zastavěné části obce.
   
   
4. U objektů, stavebně nebo architektonicky zajímavých, stanovit zvláštní pravidla pro stavební a udržovací činnost, týkající se vlastností objektů a okolní zástavby.
   
   
5. Případný rozvoj ekonomických aktivit směřovat do stávajících zemědělských a výrobních areálů.
   Drobnou řemeslnou výrobu, nezávadné a neobtěžující provozy lze případně umisťovat přímo do obytné zástavby.
   
   
6. Dořešit odkanalizování obce a navrhnout důsledné odvedení splaškových vod na čistírny odpadních vod.
   
   
7. Do návrhu urbanistické studie zapracovat lokální (místní) územní systém ekologické stability.

8. Obyvatelstvo

8.1. Vývoj počtu obyvatel

Vývoj počtu obyvatel má ve sledovaném časovém období cca 125 kulminační bod v roce 1880, kdy dosáhl počet obyvatel 642 obyvatel. Po tomto roce začíná vývojová křivka počtu obyvatel klesat. Největší pokles byl zanamenán mezi lety 1930 až 1950, kdy úbytek obyvatel činil téměř jednu třetinu obyvatel vztažených k roku 1930, přičemž úbytek počtu obyvatel v dekádě 1970 - 1980 činil 10 obyvatel, v dekádě 1980 - 1991 již 35 obyvatel.

Následující tabulka zachycuje vývoj počtu obyvatel obce Dzbel v uplynulých cca 120 letech:

8.2. Skladba trvale bydlícího obyvatelstva (1991)

Aktuální počet obyvatel a domů

8.3. Výhledový počet obyvatel

1991 (dle sčítání obyvatel)l	295 obyv.
1996 (stav k 30.9.1996)	293 obyv.
2000 (výhled)	295 obyv.
2010 (výhled)	300 obyv

Dlouhodobá tendence demografického růstu bude pravděpodobně směřovat k další stagnaci, v lepším případě k mírnému nárůstu¨počtu obyvatel. V návrhu územního plánu bude k roku 2000 uvažováno s počtem cca 295 obyvatel a v roce 2010 cca 300 obyvatel.

Demografická prognóza bude záviset na vývoji věkové struktury obyvatelstva a s ní spojené přirozené obměně a na migračních tendencích, tzn. emigraci obyvatel ze sídla do měst nebo imigraci do sídla.

Důležitým faktorem bude případná možnost stabilizace dalších obyvatel v obci, ktrá bude záviset na nové výstavbě rodinných domků nebo využití stávajícího bytového fondu, který nění v současnosti obýván (27 neobydlených domů).

8.4. Urbanistická rezerva

Pro případ nepředvídaného rozvoje řešeného území je stanovena urbanistická rezerva ve výši cca 5 % z navrhovaného počtu obyvatel:

Navrhovaný počet obyv. v r. 2000	295 obyv.
Urbanistická rezerva	15 obyv.

Celkový počet obyvatel včetně urbanistické rezervy:

Rok	2000	2010
Navrhovaný počet obyvatel	295	300
Urbanistická rezerva	15	15
Počet obyv. včetně urb. rezervy	310	315

9. Bytový fond

Zástavba ve Dzbelu je převážně nízkopodlažní, tvořená původními řadově řazenými zemědělskými usedlostmi s hospodářským zázemím, novějšími rodinnými domky izolovanými, případně dvojdomky. Hlavní funkcí je bydlení doplňované chovem drobného zvířectva a využíváním užitkových zahrad a záhumenků.

9.1. Bytový fond podle výsledků sčítání obyvatel v roce 1991:

Počet domů celkem	112
Z toho trvale obydlené	85
Počet neobydlených domů	27
Z toho nevyčleněných chalup	12
Počet objektů individuální rekreace	80
Z toho rekreačních chalup vyjmutých z byt. fondu	0
Počet bytů celkem	129
Počet neobydlených bytů	29
Počet trvale obydlených bytů	100
Počet neobydlených domů	27
Z toho
Byty postavené do roku 1919	64
Byty postavené v letech 1920 -1970	22
Byty postavené v letech 1971 -1991	14

9.2. Velikost a vybavení trvale obydlených bytů a bytových domácností (Podle výsledků sčítání obyvatel v roce 1991):

Obytná ploch v tisíci m/2	5,53
Počet obyt. místností nad 8 m/2	308
Počet osob na 1 trvale obydlený byt	2,95
Počet censovaných domácností v bytech	112
Počet trvale obydlených bytů s 1 bydlící osobou	27
Počet bytů vybavených vodovodem	98
Ústřední topení (etážové topení)	72
Počet bytů s vlastní koupelnou nebo sprch. koutem	89
Počet bytů s vlastním splachovacím záchodem	77

9.3. Základní údaje:

Rok	1970	1980	1991
Počet obyvatel	330	320	295
Počet domů trvale obydlených	91	90	85
Počet bytů trvale obydlených	107	110	100
Prům. počet obyvatel na byt	3,08	2,91	2,95
Přirozený nárůst bytů v letech 1970 -1980	+3
Přirozený pokles bytů v letech 1980 -1991	-10

9.4. Bilance potřeby bytového fondu

Rok	2000	2010
Výhledový počet obyvatel	295	300
Odhad prům. počtu obyvatel na byt	2,95	2,90
Potřeba bytů v navrhovaném období	100	104
Přirozený úbytek byt. fondu	2	6
Celková potřeba bytového fondu	102	110

Z uvedeného rozboru je patrné, že v návrhovém období bude potřeba bytů vyšší než je stávající stav ve výchozím roce (1991). Tyto požadavky budou v návrhovém období zajištěny jednak navrženými plošnými rezervami pro individuální bytovou výstavbu rodinných domků, jednak rezervami ve stávajícím bytovém fondu.

9.5. Údaje o plošných rezervách pro výstavbu rodinných domků

A. Plošná rezerva pro návrhové období ÚPN SÚ -1996 - 2010)

Lokalita	Označení lokality	Plošná rezerva	Počet NP	Plocha ha
U farmy	B 1	1	1 + P	0,120
Východ	B 2	2	1 + P	0,240
Východ	B 3	3	1 + P	0,270
Celkem		6		0,630

B. Výhledová rezerva po návrhovém období ÚPN SÚ (po r. 2010)

Lokalita	Označení lokality	Výhledová rezerva	Počet NP *	Plocha ha
Borová	B 4 - V	5	1 + P	0,690
Celkem		5		0,690

* Pozn.: Navrhované počty domů jsou pouze orientační, počty nadzemních podlaží však mají regulační charakter výškové hladiny zástavby (P = podkroví).

Nově navrhované rodinné domky mohou být izolované (soliterní).
Charakter novostaveb, vestaveb a přístaveb musí být přizpůsoben okolní zástavbě. Zvláštní důraz je třeba klást na podlažnost zástavby, objem objektů, zastavění pozemků, tvar a krytinu střechy. Nově umisťovaná výstavba by měla být převážně jednopodlažní (1 - 2 podl.), s podsklepením nebo technickým podlažím, zastřešená sedlovou střechou, krytá keramickými nebo betonovými taškami.

Pro plochu bydlení označenou B 4 - V bude potřeba zpracovat zastavovací nebo urbanistickou studii, která bude základním podkladem pro další výstavbu a rozvoj dané lokality.

Hlavní dominantní funkcí bude bydlení. Výstavba nebo zřizování objektů nebo vestavby s jinou funkcí (občanské vybavení, služby a pod.) nesmí narušovat hlavní funkci. V rámci výstavby nových objektů je nutno zabezpečit odstavování (garážování) osobních automobilů obyvatel minimálně pro stupeň motorizace 1:3,5 a to pokud možno v anebo před obytnými objekty.

9.6. Bilance navrhovaného bytového fondu do r. 2010 (včetně výhledové rezervy B4-V po r. 2010)

Počet domů celkem (1991)	112
Počt bytů celkem (1991)	129
Počet trvale obydlených domů	85
Počet trvale obydlených bytů	100
Předpokládaný úbatek byt. fondu 1996 - 2010	8
Kapacitní rezerva stavenišť (RD)	11
Celková bytová rezerva ( 1 RD = 1 bj)	1
Max. počet bytů v území včetně neobydlených	140
Průměrný počet osob na byt (r. 2010)	2,90
Maximální kapacita území (r. 2010)	406 obyvatel

9.7. Závěr

Celková kapacita území ve Dzbelu t.j. veškerý bytový fond včetně neobydlených domů a potencionálních stavenišť (plošných rezerv pro bytovou výstavbu) je při předpokládaném průměrném počtu 2,90, obyvatel na 1 byt v roce 2010, cca 406 obyvatel. Z toho vyplývá, že navržené plošné rezervy pokryjí potřebu řešeného území včetně urbanistické rezervy pro nepředvídatelný rozvoj.

10. Občanské vybavení

1. Charakteristika stávajícího občanského vybavení

Školství a výchova

• Mateřská škola v objektu bývalé školy, 1 třída, v současnosti je zde 18 dětí.
• Základní škola se v obci nenachází, žáci dojíždějí do blízké Konice.

Kultura a osvěta

• Sál pro 150 osob v objektu pohostinství - je občasně využíván (zábavy, plesy)
• Knihovna - v objektu bývalé školy - cca 2000 svazků

Tělovýchova a sport

• Sportovní areál na jižním okraji obce. Součástí areálu je travnaté hřiště na kopanou, tenisový kurt, objekt šaten a tribuna
• Kuželna - v objektu pohostinství

Zdravotní a sociální péče

• V obci není žádné lékařské pracoviště, občané využívají lékařské služby v Konici a Prostějově. Dětská poradna pro Dzbel se nachází v Konici.

Maloobchodní zařízení

• Smíšené zboží - Jednota - v centru obce, 60 m2 prodejní plochy, sklady, kotelna
• Smíšené zboží U Novotných - ve středu obce, 16 m2 prodejní plochy, prodejna je umístěna v rodinném domku.

Stravování a ubytování

• Pohostinství, vedle obecního úřadu ve středu obce. Je zde výčep s 50 místy u stolu, společenský sál pro cca 150 osob, kuželna a hospodářské a sociální zázemí. Objekt je v majetku obce, v současnosti není v provozu. Pohostinství je bez ubytovací kapacity.
• Pivnice Na kovárně (Zajíček Antonín) - v místní části Borová, výčep s 20 místy u stolu. Pivnice je bez ubytovací kapacity.

Služby

• Hasičská zbrojnice v objektu obecního úřadu, je zde umístěn jeden hasičský agregát

Správa a řízení

Obecní úřad je umístěn v bývalé kapli. Objekt byl v letošním roce (1996) rekonstruován a je v současnosti ve velmi dobrém stavebně technickém stavu.
Mimo úřadovny Obecního úřadu Dzbel je zde umístěna i hasičská zbrojnice, sklad a archiv.

Ostatní základní občanská vybavenost se nachází převážně v Konici, vyšší občanská vybavenost potom v Prostějově.

Stávající občanská vybavenost ve Dzbelu je nedostatečná a většina druhů vybavenosti vyžaduje dojíždění (školství, zdravotnictví, služby atd.).

2. Návrh řešení

Návrh územního plánu bude respektovat stávající plochy občanské vybavenosti.

Pro návrhové období urbanistické studie nejsou navrženy žádné územní rezervy pro novou občanskou vybavenost.