První písemná zmínka o Dzbeli je v Zemských deskách olomouckých a datuje se k roku 1351. Z okolních obcí to byla největší vesnice.

Slovo - dzbel - znamenalo sedlo mezi lesnatými stráněmi nebo také strouhu. Odtud název obce. Ale mohlo vzniknout i od slova stbel - stéblo. V zápisech se název různě mění: Zbel, Sbel, Sbeli, Stebel, Stebl, Ztebel. Dnešní název Dzbel se začal užívat v polovině 17. století.

Stará obecní pečeť měla ve znaku koně poskakujícího na rozkvetlé louce.

Obec leží 4 km severozápadně od města Konice.
U železniční zastávky pod Sládkovou skálou pramení potůček, který se roztéká dvěma směry: ke Konici s názvem Jesenka a k Moravské Třebové s názvem Třebůvka. Oba potoky se opět potkávají v řece Moravě u Kojetína, která pak ústí do Dunaje a do Černého moře.

Nadmořská výška dosahuje 500 m. Této výšce odpovídá i počasí. První mrazíky přicházejí v polovině října a zima je poměrně tuhá s větším množstvím sněhu, který na severních zastíněných svazích leží dlouho do jara.

Severně od obce v "Ródnéch" se v 18. století těžila železná ruda a tavila se v nedaleké peci u Hirtova mlýna pod vesnicí. Tomuto místu se donedávna říkalo "U šmelcovny" nebo "U hamrů". Později se ruda "Ródenskó cestó" vozila do Vranové Lhoty. Pro špatné cesty ze Dzbele byly tam hutní práce zastaveny a šachty v Roudných v roce 1860 zatopeny. Dzbelovské železo bylo velice kvalitní, ruda se tavila dřevěným uhlím, které se pálilo v milířích.

Dzbel patřil v minulosti pod panství konické, později od roku 1618 - pod panství jesenské. V roce 1691 se majiteli jesenského panství stali premonstráti. V Jesenci postupně stavěli zděné sýpky, zámek a kostel. Na všech těchto stavbách pracovali také dzbelovští robotníci. Od roku 1785 nastala změna: přestalo se robotovat a místo roboty se odváděl aboliční poplatek. Až do roku 1792 byly vlastně všechny dzbelovské grunty, zahrady a chalupy majetkem vrchnosti a poddaní je měli v dědičném nájmu. Teprve Náboženský fond, který se stal majitelem panství, prodal domy uživatelům do vlastnictví a to levně. Od roku 1848 končí robota a dzbelovským občanům placení aboličních poplatků. Končí moc vrchnosti, správců a drábů. V obci zanikl úřad rychtáře a do čela obecní samosprávy byl zvolen starosta.

Velikou událostí ve Dzbeli byla stavba železnice. Spousta místních lidí zde našla pracovní příležitost i dobrý výdělek. Dzbelovští pracovali svorně s traťovými dělníky z jiných zemí: z Itálie, z Haliče, z Uher i z Čech. Dvacet tisíc kubíků zeminy, která byla vykopána v traťovém zářezu "Einschnitt", byla rozvrstvena na dzbelovském nádraží a pod Borovou u prvního mlýna na "Planýrce". Při práci dělníci používali nástroje, které naši lidé ani neznali. Byl to například obyčejný krumpáč.
1. září 1889 se k trati dostavilo mnoho zvědavců: chtěli vidět vlak, který pojede nikým netažen. Od tohoto data jezdil vlak pravidelně a ve vesnici se začali objevovat železničáři ve stejnokrojích.

Další pracovní příležitostí byla stavba cihelny u nádraží. Byla to kruhovka na pálení vápna a cihel. Stavbu zabezpečil v r. 1891 Karel Schrötter z Olomouce, který se stal majitelem jesenského panství.
Tentýž majitel pak ještě v roce 1901 postavil parní pilu.

Dzbel a Jesenec - tyto dvě vesnice měly odedávna mnoho společného; bylo to dáno právě společným majitelem panství, společnou farností při kostele svatého Liboria, společným hřbitovem v Jesenci a do roku 1887 také společnou školou.
Se stavbou školy ve Dzbeli bylo započato v roce 1875 a už za dva roky bylo zahájeno pravidelné vyučování. V roce 1883 pak byla otevřena druhá třída. Prvním učitelem ve Dzbeli byl Emilián Hikl.

Čím se lidé zabývali?
Původním povoláním obyvatelstva bylo zemědělství. Pěstovala se rež a brambory. Z okopanin to byla řepa - burda a tuřín - rábka. Z pícnin červený jetel a vojtěška. Ve větším množství se pěstoval len, který byl tkán na plátno pro domácí potřebu. Z polí bylo donekonečna sbíráno kamení a z něj se pak na mezích vrstvily dlouhé kamenice.
V chalupách se chovaly ovce, kozy, hovězí dobytek a na dvorech drůbež. Vykrmování "bagounů" a zabijačky zajišťovaly maso a sádlo.
Od roku 1870 bylo ve Dzbeli zaváděno domácí tkalcovství. Zboží přiváželi a odváželi faktoři až ze Šternberka. Tkalcovské stavy zabíraly velkou část světnice a od časného rána až do pozdního večera se ozýval klapot člunků. Výdělek byl nepatrný, a když šternberští podnikatelé před 1. světovou válkou začali zavádět strojové tkaní, byla práce tkalců omezována, až zanikla docela. Mladí lidé pak často odcházeli do měst na krejčovinu, obuvnictví nebo do konfekčních továren.
Pro drobné zemědělce a domkaře bylo příležitostí k výdělku také štěrkaření a práce v lese. Štěrk vozili na okolní silnice a dřevo na panskou pilu u nádraží.

Dzbel vznikl při cestě, která vedla z Olomouce do Čech. Původní obec měla 35 domků. V roce 1823 je zapsáno už 78 domů. V roce 1840 byla dokončena výstavba vesnice na obecním place. Přibylo tak 40 domků a nová část obce dostala název Borová. V takové vesnici už měly svůj velký význam zájezdní hospody i tři mlýny na potoku pod Borovou.

V průběhu staletí ani naše vesnice nebyla ušetřena válečných hrůz. Z první světové války se nevrátilo 16 občanů. Ve druhé světové válce vesnici dokonce hrozil osud Javoříčka. Bylo to pro drama, které se odehrálo v domku č. 16 - u Kapounků a které si vyžádalo 6 lidských životů. Připomíná to pamětní deska na tomto domě.
Za druhé světové války byla část dzbelovského katastru připojena ke Třetí říši. Hranice Sudet vedly kolem Hirtova mlýna a kolem staré myslivny.

Po roce 1945 začala vesnice dostávat nový vzhled. Původně zemědělská se postupně měnila ve ves dělnicko-zemědělskou. Na okolí vznikla celá řada pracovních příležitostí, zejména v nedaleké Konici, kam pracující dojížděli dělnickými autobusy.
Zemědělství prodělalo obrovský přerod. V roce 1958 bylo v obci založeno jednotné zemědělské družstvo - JZD - do něhož vstoupila naprostá většina zemědělců. A třebaže mnozí tak učinili se zdráháním, zakrátko i toto společné hospodaření přineslo lidem výdělky. Byl postaven kravín, v drůbežárně zaveden chov slepic a kuřat.
Lidé si začali opravovat domy - je to doba nových fasád. Pořizují si auta, televizory, pračky, elektrické sporáky a jezdí na dovolenou.Prázdné domy ve vesnici kupují chalupáři z měst, kteří přes týden žijí v panelácích.
Když byla činnost JZD ukončena sloučením se Státním statkem v Konici, odešli někteří družstevníci do nově vybudovaného agrochemického podniku u nádraží.
V roce 1976 byla obec sloučena (fakticky nikoli však právně) s Jesencem a to až do roku 1994.
V témže roce byla také uzavřena škola ve Dzbeli a žáci začali dojíždět do nově otevřené školy v Konici. Ze školy se stala mateřská školka.
V roce 1992 zanikl státní statek.
V roce 1997 byla uzavřena mateřská školka.
Už po několikáté byla uzavřena prodejna Jednoty.
Byla omezena autobusová doprava.

Po listopadu 1989 se obcím i soukromníkům otevřely nové možnosti, ale jak obec, tak i soukromníci se potýkají s různými nařízeními, která práci ztěžují. Přes všechny těžkosti však obec roste dál.
Místní obecní úřad má kancelář v nově upravené požární zbrojnici.Vesnice má telefon a plyn. Jsou zde dvě hospody a donedávna dva obchody. Některé rodiny se vrátily k soukromému hospodaření. Společně hospodaří družstvo Dejas.
Byla upravena náves s vodní nádrží a autobusové zastávky. Nádrž u horního mlýna slouží jako koupaliště, ve mlýně je možné trávit dovolenou.
V areálu agrochemického podniku u nádraží si Pegas International, s.r.o. Konice pronajal provozovnu k výrobě svíček. Další část si pronajal Marek-Lestrade s.r.o. na zpracování dřeva.

Ve vesnici se občané - jako před sto lety - sdružují ve spolcích: hasiči, včelaři, rybáři, zahrádkáři, myslivci, fotbalisté.
Nejznámějším střediskem pro setkávání ve Dzbeli je je hřiště SK Jesenec u nádraží a kuželna u hospody.
Každoročně se v prostoru bývalého dzbelovského polesí slaví den dětí. Z daleka široka přijíždějí stovky návštěvníků, kteří kromě do "pohádkového lesa" mohou také vyšlápnout po naučné kladecké stezce, která má 12 zastavení a začíná u Hirtova mlýna. Nebo mohou sbírat houby, kterých je ve dzbelovských lesích stále dostatek. Zjara pak mohou obdivovat sasnku velkokvětou (Anemone Silvestris) na lokalitě Kozének, která je ostrůvkem stepní vegetace , a která byla vyhlášena chráněným územím.
SASANKA se také stala jménem dětského tanečního souboru Dzbel.

19. července 1999 obletěla svět zpráva, že počet obyvatel na naší planetě dosáhl 6 miliard. Z toho obec Dzbel měla 283 obyvatel a 122 čísla.
Obec patřila do okresu Prostějov v Jihomoravském kraji a v roce 2001 oslavila své 650. narozeniny.